Obor skladba – charakteristika

bakalářské a magisterské studium (doktorské studium viz níže)

 

Na absolventa oboru skladby jsou v životní praxi kladeny vysoké nároky nejen po stránce ryze odborné, ale i po stránce organizační a řídící. Většina absolventů se vedle vlastní umělecké práce věnuje také pedagogice, hudební režii, řízení komorních, sborových či orchestrálních těles, působí v roli dramaturgů a redaktorů v rozhlase, televizi, v nakladatelstvích a vydavatelstvích, píše odbornou kritiku, podílí se aktivně na organizaci koncertního života atd. K tomu je také mimo jiné zaměřena výuka mladých skladatelů na hudební fakultě: v hlavním oboru poskytuje studentovi volnost v zacílení stylovém, požaduje však na něm pohotovost, technickou jistotu, zodpovědnost v odevzdání práce a popř. schopnost pochopit a využít ve své činnosti různorodé projevy užitých žánrů a druhů hudby. Kromě toho klade katedra velký důraz na fundovanou obecnou i specificky odbornou informovanost studentů, která jim pomáhá v hledání a nalézání osobité cesty v umělecké praxi. Pomoc v orientaci uprostřed nejrůznějšího směřování této profese v současném světovém kulturním dění a maximální snaha o osobitý rozvoj každého talentu je těžištěm pedagogické práce. Výuka skladatelů je rozdělena do několika vzájemně propojených celků, které se podílejí na utváření uměleckých a lidských kvalit studentů.

 

Základ oboru

Skladba, Seminář skladby

Základním předpokladem úspěšného studia oboru skladba je výrazný tvůrčí talent, opřený o bezpečnou kompoziční techniku. Po celou dobu studia ho rozvíjí a kultivuje především pedagog hlavního oboru v individuálních lekcích (2 vyučovací hodiny týdně v bakalářském stupni a 3 vyučovací hodiny týdně v magisterském stupni). Těžištěm studentovy umělecké práce je jeho vlastní volná tvorba, která má své uplatnění a v programech komorních a orchestrálních koncertů katedry skladby (obvykle 3-4 komorní koncerty a 1-2 koncerty orchestrální během jednoho školního roku). Podle stupně vyspělosti se vybírají studijní úkoly pro studenty v jednotlivých ročnících. Většinou se postupuje od menších útvarů komorní hudby až po velké formy symfonické, kantátové či operní při závěrečné diplomové práci, v níž musí absolvent prokázat samostatnost v uměleckém směřování i v řešení technických problémů.

Velký vliv na vývoj osobnosti mladého umělce má působení semináře skladby, tvůrčí dílny všech učitelů a studentů skladatelské katedry, zejména prostřednictvím prezentace a analýzy skladeb studentů, tříbení názorů na prezentované kompoziční koncepce a řešení, na smysl a poslání tvorby, na aktuální trendy a na problémy kompoziční techniky. Cílem semináře skladby je rozvoj samostatného myšlení mladých skladatelů, analytických schopností i schopnosti kvalifikované diskuse. Hodnotí se účast v semináři, kvalita výstupů i aktivita v diskusi.

 

Historické kompoziční studie

Paralelní součást výuky hlavního oboru se zaměřením na praktické ovládnutí historických forem a stylů z oblasti především renesanční, barokní a klasicistní hudby. Navazuje na dosaženou úroveň konzervatorního typu výuky harmonie, kontrapunktu a hudebních forem, rozšiřuje dosavadní znalosti a dovednosti studentů při práci s hudební vertikálou a horizontálou. Důraz je kladen na pochopení zákonitostí a odlišností jednotlivých slohů a stylů, tak jak je přinesl vývoj evropské hudby. Smyslem výuky je i vybavit studenta důkladnou skladatelskou technikou. Po zvládnutí povinného rozsahu může v dalším pokračování student rozšířit své praktické znalosti také o hudbu předrenesanční, o různé specifické historické vývojové proudy i o hudbu romantickou a novější.

 

Novodobé kompoziční principy

Důkladné seznámení s hlavními vývojovými proudy hudební historie 20.století. Výuka se zaměřuje především na základy dodekafonní metody, na postupy seriální a modální, na pravděpodobnostní principy, na principy minimální a spektrální hudby a dalších trendů až po současnost. Sleduje při tom zejména to, aby studenti načerpali podněty pro inovaci vlastního hudebního jazyka.

 

Studium novodobých technik

Ukázky práce s materiálem ve studiích jednohlasé, dvouhlasé a tříhlasé dodekafonie; modální studie a drobnější studie ostatních novodobých technik jsou praktickým doplňkem přednášky o novodobých kompozičních principech.

 

Instrumentace

Výuka navazuje na získané předchozí znalosti o technických možnostech hudebních nástrojů a základy instrumentace a vokální sazby. Vedle analýz příkladů z hudební historie ukazuje prakticky studentům danosti jednotlivých moderních hudebních nástrojů, včetně novějších z působů hry na ně. V samostatných studiích zpracovávají studenti jednotlivé problémy orchestrace a sborové sazby, na závěr odevzdávají rozsáhlejší vlastní instrumentaci vybraného sólového díla pro symfonický orchestr zadaného obsazení.

 

Elektroakustická a multimediální hudba

podrobné informace zde

 

  • základní vhled do terminologie  a dějin EA a akustických umění
  • poslech, analýza a teoretická reflexe tradiční („historické“) EA tvorby
  • práce na kompoziční studii na úrovni metodologicky a kompozičně vymezené technologické bázi
  • technologické a informační základy
  • základy akustiky a zvukové techniky, mikrofonní techniky, záznam signálu, typy zvukové syntézy,
  • příklady technologického vybavení studia pro autonomní EA tvorbu a hudebně-zvukovou tvorbu obecně
  • poslech, běžná orientace a základní teoretická reflexe příbuzných uměleckých oborů a žánrových paralel k tradiční EA (resp. z EA se významně či částečně odvíjejících)
  • radioart, zvuková instalace, zvukové sochy, zvuková architektura, multimédia, noise culture
  • četba a analýza textů o EA hudbě a akustických uměních v širším slova, základní orientace v lokálně podmíněných reflexích a terminologii, orientace v základní cizojazyčném pojmovém aparátu
  • computer aided composition, live electronic, interaction
  • práce na relevantnější kompoziční studii, tj. již rozvinutější forma s větší paletou technologických prostředků a zevrubnější orientací studenta v oblasti EA
  • základní praktická orientace v oblasti digitálních a informačních technologií
  • hlavní kompoziční praxe orientovaná na vznik závažného uměleckého díla, které je (ať už zcela, nebo částečně) založeno na digitálním zpracování zvuku, anebo jehož významnou strukturální složkou bude relevantní použití digitálních technologií. Student prokáže relevantní kompoziční uchopení materiálu elektroakustické povahy a schopnost jeho současného koncertního prezentování (s možným využitím „živých“ interpretů, multikanálového ozvučení, procesování zvuku v reálném čase atd.).

 

 

Scénická a filmová hudba

Příprava pro budoucí uplatnění mladých skladatelů v divadelní, rozhlasové, filmové a televizní praxi. Aplikace práce studenta v jiných uměleckých druzích a žánrech, s využitím poznatků v hlavním oboru, historických kompozičních studiích, instrumentaci, novodobých technikách i v elektroakustické hudbě. Zejm. seznámení studentů se základními nároky kladenými na  scénickou a filmovou hudbu s důrazem na odlišnosti od autonomní kompozice. Praktická práce na konkrétním díle ve spolupráci s divadelními, filmovými, případně multimediálními umělci, analýzy významných děl filmové a divadelní tvorby, analýzy a diskuse o dokončených pracích studentů

 

Základy notografie

Obecné redakční a nakladatelské zásady přípravy rukopisu (rozvržení plochy, umístění tempových, dynamických, výrazových a artikulačních značek, označování nástrojů atd.). Redakční zpracování vlastních skladeb a zadaných příkladů. Základy notografické práce s počítačem. Seznámení s počítačovými notografickými programy (Finale, Sibelius). Práce na zápisu vlastních skladeb. Řešení speciálních notačních úkolů v programech Finale a Sibelius. Převod dokončených partitur do zvukové podoby (tzv. demo nahrávky).

 

Klavírní praxe

poskytuje skladatelům nezbytnou průpravu v rozsahu potřebném pro jejich širší uplatnění, popř. pro schopnost předvedení vlastního díla. Důraz je proto kladen zejména na hru z listu a na čtení partitur.

 

Teoretický základ (zabezpečuje katedra teorie a dějin hudby)

Teorie skladby

navazuje na získané znalosti hudebně teoretických disciplín a vede studenty k teoretickému zobecnění hlavních principů melodiky, kinetiky, harmonie a tektoniky.

 

Studium skladeb

seminární formou dokumentuje teoretické postuláty, rozšiřuje schopnosti studentů hlouběji analyzovat práci cizí i vlastní.

 

Etnomuzikologie

podává studentům formou ukázek a rozborů informaci především o hudbě mimoevropských kultur a o hudbě některých významných evropských regionů.

 

Předměty hudebně historické, hudebně estetické, kulturně vzdělávací aj.

Podrobný rozsah nabídky jednotlivých předmětů včetně předmětů volitelných – viz studijní plán oboru a aktuální studijní brožura.

 

 

 

Doktorské studium

 

Náplň a organizace doktorských studijních programů se řídí Studijním a zkušebním řádem doktorského studia HAMU. Odborná úroveň doktorského studia je garantována příslušnou oborovou radou, jmenovanou děkanem HAMU.

 

Charakteristika oboru, cíl studia

Prezentace uměleckého hudebně kompozičního projektu a vypracování samostatné muzikologické práce, zaměřené na závažné problémy oboru skladba a přinášející nové poznatky a podněty pro jeho rozvoj. Muzikologická práce, koncipovaná z aspektu hudebně teoretického, estetického nebo historického, souvisí s uměleckou složkou projektu a zabývá se problémy, které budou přínosné z hlediska prohloubení znalostí o kompozici, zejména pokud jde o aspekty kompozičně technické a stylově estetické, tj. kvalitativně zlepší úroveň poznání hudebně kompoziční praxe.

- viz též studijní plány – rámcový studijní plán doktorského studia

 

 

Specializace:

 

Možné specializace studia

V rámci bakalářského a magisterského studia sleduje katedra skladby cíl všestranného vzdělání v oboru skladby. Pedagogickým záměrem je komplexnost poskytnutého vzdělání.

Doktorské studium

V rámci akreditovaného oboru Skladba a teorie skladby jsou možné následující specializace:

- volná tvorba

- elektroakustická a multimediální tvorba

 

Joomla templates by a4joomla